INKVIZICE - světlé nebo stinné kapitoly z historie církve

středa 20. duben 2016 07:56

Ohledně inkvizice bylo napsáno hodně materiálu. Většinou však se snahou o skandalizaci církve. Objektivních pohledů na tuto středověkou praxi je však poskrovnu. Když chce někdo znemožnit konzervativní názory, často se uchýlí k heslu „to je středověk, inkvizice“, aniž by měl o inkvizici nějaké přesnější informace.

Již od samého počátku se vyskytovali v církvi lidé, kteří hlásali bludné, někdy méně, někdy více, nebezpečné názory. Od 4. století, kdy se křesťanství stalo v antickém světě oficiálním náboženstvím podporovaným císařem i králi, až do 13. století, církev mylné názory po vyšetření běžně odsuzovala. Jejich hlasatele označovala za heretiky a vylučovala je z církev, ale prakticky k žádnému trestu smrti nebyl nikdo odsouzen. A pokud se některý císař k tomu uchýlil, církev proti tomu protestovala.

Změna nastala až ve 13. století ve spojitosti s řáděním sekty albigenských, kteří byli nejen bludaři, ale dopouštěli se násilí a zabíjení. Dokonce zabili i papežského legáta, který za nimi přijel vyjednávat. Nebyla to však církev, nýbrž panovníci a lid, kdo se toho dožadoval tvrdých trestů. Ustanovení inkvizičních tribunálů bylo snahou ze strany církve zabránit živelnému zabíjení heretiků, vyloučit ubližování nevinným a postupovat podle zákona.

Rovněž uchylování se k mučení, které bylo běžné ve společnosti, bylo u církevních soudů vzácným jevem, což upravovaly rigorózní předpisy. Na rozdíl od světských tribunálů církevní inkvizice nesměla používat postupy, které by vedly k prolití krve, zmrzačení nebo smrti. Někdy nás děsí středověké nástroje k mučení, to však byly nástroje používané světskou mocí, nikoliv církvi. Církevní soudy se jen výjimečně zajímaly o delikty čarodějnictví, to dělaly především světské soudy, zejména v Německu nastalo v 16. a 17. století protičarodějnické běsnění, v duchu tehdejší protestantské teologie.

Od církevní inkvizice je také třeba odlišit inkvizici španělskou, která byla světským soudem, i když mnohdy vedena kněžími. Ta se sice dopustila více špatných skutků, ale vysoké počty odsouzených jsou fantasmagorií vylhanou až osvícenectvím.

V souvislosti s inkvizici by bylo dobré, abychom si i my, Češi, přiznali husitské řádění. Sám jejich kronikář Vavřinec z Březové píše o více než 10 tisících zabitých katolících, kteří odmítli souhlasit s jejich bludy. Počet obětí husitů v Čechách byl tak během pár let o mnoho vyšší, než počet obětí inkvizice za půl tisíciletí v celé Evropě. Není pokrytecké glorifikovat husity jako nositele „svobody“ a katolíky démonizovat za středověk?

Na církevní inkvizici je třeba se tedy dívat střízlivě. Byl to zoufalý pokus církve nějakým způsobem se bránit proti násilí a regulovat živelné pogromy ve středověku.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora