Světlé nebo stinné kapitoly z historie církve - křížové výpravy

pondělí 4. duben 2016 07:00

Chtěl bych se věnovat v několika zamyšleních některým událostem z historie církve, které jsou ji často v diskusích vytýkány. Důvodem k tomu bývá někdy zaujatý pohled, častěji však povrchní znalost historie.

Prvním velikým tématem jsou křížové výpravy, dnes opět vzpomínané v souvislosti s islámem. Od islamistů slyšíme, že bojují proti „západním křižákům“. Ale i od umírněných muslimů a mnohdy také od našich „sluničkářů“ slyšíme obhajobu Koránu a džihádu, že prý podobně je to v Bibli, a že církev v historii také vedla náboženské války.

První, co je třeba si uvědomit, kdo byl agresor, a kdo se bránil. První křížová výprava byla vyhlášena papežem Urbanem II. v roce 1095, na žádost byzantského císaře. Byly to mohamedánští Turci, kteří ohrožovali východní římskou říši, vedli dobyvačnou válku, přičemž si počínali mimořádně krutě, týrali, vraždili, prodávali do otroctví. Křížová výprava byla tedy z etického hlediska naprosto oprávněná.

V souvislosti s křížovými výpravami také povstávaly mnohé rytířské řády (Řád maltézských rytířů, Templářský řád, Řád německých rytířů, atd.), které bránily zemi, ale měly i charitativní a špitální poslání. Být „rytířem“, znamenalo naučit se jednat statečně, ale zároveň i vysoce ctnostně v situacích, kdy zuřila válečná nenávist. Pro mladého člověka, zejména muže, je tak rytířská ušlechtilost i dnes příkladem k následování.

Je třeba si také uvědomit, že církev sice podporovala opětné dobytí Svatých míst, ale vojska vysílali jednotliví evropští panovníci. Ti nejenže mezi sebou ne vždy spolupracovali, což bylo příčinou neúspěchů dalších výprav, ale i samotní vojáci si počínali občas hrabivě a násilně. Z dnešního hlediska se nám to zdá nehumánní, ale tehdy platilo, že město, které se nevzdalo, bylo po dobytí vyvražděno nebo aspoň vydrancováno a zapáleno.

Křížové výpravy neměly dobyvačný charakter ani se nepočítalo, že by se mělo skrze násilí někoho obracet na křesťanskou víru. Křížové výpravy tak byly bezpochyby obrovským vzepětím ducha křesťanského středověku. Mnozí totiž byli ochotni opustit domovy, obětovat vlastní majetek a mnohdy i život. Velkou úctu si zaslouží zejména mnozí kazatelé, jako například sv. Bernard, ale i jiní, kteří vzývali k obraně křesťanských ideálů (hodnot), ale i ke šlechetnosti a milosrdenství vůči protivníkům.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora