Omamnost buddhismu

středa 9. březen 2016 07:19

Dalším náboženským systémem, kterému se dnes budeme věnovat, je buddhismus. Součástí lidského života je utrpění. Lze se ho nějak zbavit? Nic divného, že jádrem buddhistického učení jsou způsoby, jak se s utrpením vypořádat a dosáhnout stavu konečného osvobození od utrpení, tzv. nirvány. Otázka zní, zda jsou cesty buddhismu a konečný stav pravdivé?

Buddhismus vychází ze staršího hinduismu. Za jeho zakladatele je možno považovat Buddhu (Siddhart Gautam, asi 563-483 př.n.l.), který opustil palácový život a skrze meditaci prožil „osvícení“. V něm pochopil, že osvobození od utrpení lze dosáhnout skrze odpoutání se od světa.

Buddhismus hlásá čtyři „vznešené“ pravdy:
- Celá existence je strast, utrpení a pomíjivost.
- Původem utrpení je žádostivost, nevědomost.
- Překonání tohoto stavu, osvobození, je možné.
- Cestou k osvobození je meditace a osvícení.

Buddhismus odmítá pojem Boha, jak ho chápou monoteistické náboženství. Lze ho spíše nazvat ateistickým systémem. Nejvyšší cíl, kterého lze dosáhnout, je tzv. nirvána, rozplynutí individuálního já v bráhmanu, nejvyšší realitě. Cesta osvícení – zen – spočívá v meditačních cvičeních (kóany), při kterých má dojít k vyřazení pocitů a myšlenek, dokud nedojde k osvícení, které dává člověku nový vhled pro život.

Ač vypadá toto učení vznešeně, skrývá se za buddhismem klam. Nebezpečí se skrývá především za „bezosobní meditaci“, při které se člověk snaží vyřadit svoje já. To je jen krůček od toho, aby se člověk otevřel ve svém nitru na duchovní působení, které však nemá nic společného se skutečným Bohem. Navozený stav „osvícení“ a lhostejnosti k utrpení (často pod vedením nějakého buddhistického mnichy) je potom jen démonskou posedlostí.

Druhým sebeklamem buddhismu je dosažený stav nirvány (neosobní rozplynutí). Je to přesně opačný stav než v křesťanství. Bůh každého z nás vidí ve své jedinečnosti, a my máme dosáhnout sjednocení s Bohem ne skrze „odosobnění“, ale skrze obrácení a pokání. Za cestami buddhismu se skrytá velká pýchy, vedoucí zavržení.

Ještě bych se chtěl zmínit o tibetském buddhismu, jehož představitelem je Dalajláma, vtělení hinduistického božstva. Mnozí v Evropě obdivují jeho „mírovou“ misií, dostal za to i Nobelovou cenu. Ve skutečnosti Dalajláma se sebou přináší duchovní omámenost a ti, kteří s ním meditují, se otevírají na jeho falešného ducha (u nás např. Havel, prof. Halík). Přinášejí potom, aniž si to mnohdy uvědomují, falešné „sluníčkářské“ pohledy a v konečných důsledcích rozdělení a rozvrat společnosti.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora