Konfrontace s imámem aneb „Kdo je Ježíš?“

středa 17. únor 2016 07:35

Začali jsme se věnovat islámu. Nic není cennějšího, než praktické zkušenosti s tímto náboženstvím. I já jsem měl příležitost vidět a slyšet, osobně se s vyznavači islámu setkat.

Je to už více než 10 roků, co jsem nějakou dobu pobýval v Bradfordu, v kterém žije převážně pákistánská, dnes již většina. A protože moje angličtina nebyla příliš valná, chodil jsem na kurzy angličtiny s přistěhovalci.  Bylo nás ve skupině asi 25 mužů a jednou nám mladý učitel, pocházející z Dublinu, navrhl, že procvičíme svoji angličtinu na tématu náboženství. A dal slovo jednomu z muslimů - imámovi. Ten se chopil slova a začal se rozplývat, jak je islám mírumilovné náboženství. Nevěřil jsem svým uším, na mysl mi přicházel pád Dvojčat a v duchu jsme si říkali něco o islámském terorismu.

Potom se imám začal chválit, jak dobře se u nich mají ženy a jaká mají práva. To už nevydržel učitel angličtiny a nahlas si rýpnul: „A proč tedy ženy musí chodit zahaleny?“ Po skončení hodiny mi jeden ze studentů, který pocházel z Iráku, pošeptal: „Tomu nevěř, já jsem tam žil. Žena je ve skutečnosti otrokyně svého muže.“ Já jsem se však snažil zdržet hlasitého komentáře.

A nyní přišla řada na mne, abych něco řekl o křesťanství. Svoji nedokonalou angličtinou jsem stručně řekl o Ježíši, že přišel na svět jako malé dítě v Betlémě, dělal všem lidem dobro, ale zlí lidé ho ukřižovali, on však na třetí den vstal z mrtvých. A že my křesťané věříme, že Ježíš je skutečný Bůh i člověk.

Na to se přihlásil ten imám a začal oponovat: „Porozuměli jsme, co jste říkal, dokonce i v Koránu je Ježíš zmiňován, on je však jen prorok.“ Na to jsem odpověděl, že on je více než prorok, nikdo jiný nedělal takové zázraky, jako on.“ Imám opět oponoval: „Ale přece každý prorok dělá zázraky, my uznáváme Ježíše jen za proroka.“ Tady ovšem nemluvil pravdu, jejich údajný prorok Mohamed zázraky nedělal. Zdržel jsem se komentovat nesvatý život Mohameda a pokračoval: „Ježíš vstal z mrtvých, nikdo jiný z mrtvých nevstal, ani prorok Mohamed.“ A zakončil jsem: „I believe, Jesus Christ is GOD!“

Tehdy se vložil do diskuse učitel: „Já občas také chodím do kostela, ale že Ježíš je Bohem, to jsem tam neslyšel.“ A imám k tomu hned dodal: „Uvažuj logicky, jak někdo může být zároveň Bohem i člověkem, to přece nejde!“ Zůstal jsem tedy úplně sám, všechny „islámské oči“ byly upřeny na mne a hrdlo se mi svíralo strachem. V srdci však jakoby zněl a posiloval mne slavnostní zpěv vyznání víry Církve: „Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený nestvořený, jedné podstaty s Otcem...“ Ten tajemný zpěv vyhnal z mého srdce strach a já opakoval: „But, I believe, Jesus Christ is GOD“.

Tím hodina skončila, ale něco se změnilo. Imám, když jsem přicházel na lekci, mě uctivě zdravil. Neví proč, možná si byl vědomý, že Angličané v okolí už většinou ztratili křesťanskou víru, z kostelů dělají supermarkety, nebo je dokonce prodávají na mešity. Ten kněz, cizinec, však věří.

Mohl jsem dělat „halíkovské sluníčko“, říkat: „Ježíš je prorok, Mohamed je prorok“ a objímat se s imámem. Byla by to však zrada křesťanské víry, a stejně by to k ničemu nevedlo, jen by mnou pohrdali. Dnes se sám divím, jak bylo tehdy toto setkání prorocké, předznamenávající budoucnost.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora