Ať odpočívají v pokoji!

pondělí 2. listopad 2015 08:10

Na počátku měsíce listopadu vzpomínáme na ty, kteří již zemřeli. Církev v tyto dny slaví dva svátky, které se oficiálně nazývají: Slavnost Všech svatých (1. listopadu) a Vzpomínka na všechny věrné zemřelé (2. listopadu). V tyto dny navštěvujeme hřbitovy, zapalujeme svíčky na hrobech a modlíme se za zemřelé k Bohu. K rozlišení těchto dvou dnů a k hlubšímu pochopení naší návštěvy hřbitova se zamysleme nad některými důležitými věcmi.

Lidský život smrtí nekončí
Lidský život zde na zemi je ohraničen smrtí. Každý člověk jednou dokončí běh svého pozemského života a pozná okamžik tělesné smrti. Na rozdíl od přírody a zvířat je však člověk obdařen nesmrtelnou duší. Minulý týden jsem byl ve Fatimě, kde se v roce 1917 zjevovala Panna Maria třem malým dětem - Lucii, Františkovi a Hyacintě, a hodně jim o dalším osudu člověka po smrti zjevila. 13. července jim odhalila tajemství ve třech odlišných viděních. To první, vidění pekla, zapsala nejstarší z nich Lucie, takto:
„Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové rozžhavené uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly neseny plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padající jiskry při velkých požárech, bez tíže či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach. Démony bylo možné rozpoznat podle hrozných a odporných zvířecích tvarů - úděsných a neznámých, ale průhledných a černých. Toto vidění trvalo chvilku. Děkujeme naší dobré nebeské Matce, která nám na začátku (v prvním zjevení) slíbila, že nás přivede do nebe; myslím, že jinak bychom byli zemřeli děsem a hrůzou.“

Nebe
Toto Fatimské zjevení, ale především učení Církve, nám říká, že po smrti člověka je nesmrtelná lidská duše souzena za svůj lidský život. Jestliže člověk činil dobro, a svých hříchů litoval, Bůh ho ve svém milosrdenství vezme do nebe, tak jak to slíbila Panna Maria těmto třem dětem. Ony samy často činily skutky pokání a modlily se, aby se co nejvíce hříšníků obrátilo a neskončilo v pekle: „O můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují“. 1. listopadu Církev proto oslavuje VŠECHNY SVATÉ, tedy ty, kteří jsou v nebi.

Očistec
Mnoho lidí však odchází z toho světa nepřipraveno dosáhnout věčného štěstí v nebi, sice Boha neodmítli, věřili v něho, ale pro množství hříchů, které nelitovali a neodčinili, se nacházejí v očistci. Trpí podobně, jako duše zavržených v pekle, nejsou však zoufalé, neboť vědí, že jejich utrpení po čase skončí a ony přijdou do nebe. Těmto duším může pomoci naše modlitba. A právě 2. listopadu Církev ustanovila zvláštní den modliteb za tyto duše.

Co je to plnomocný odpustek a podmínky k jeho získání
Při návštěvě kostela (1. a 2. listopadu) nebo při návštěvě hřbitova (od 1. do 8. listopadu) lze pro zemřelé, kteří ještě nedosáhli nebe, tedy duše v očistci, získat tak zvaný „Plnomocný odpustek“. Tímto „odpustkem“ je trpícím duším prominut zbytek trestu za hříchy a ony mohou dosáhnout společenství s Bohem a ostatními svatými v nebi. Církve, vědoma si své duchovní moci udělené ji Bohem, stanovila pro získání tohoto plnomocného odpustku tři obvyklé podmínky: přistoupení k svátosti smíření (zpovědi), přijetí svátostí Eucharistie a vykonání modliteb na úmysl papeže.
Kdo tedy vykoná tyto tři podmínky, může pomoci zemřelým, aby se jejich duše dostala hned do nebe. Pokud někdo vykoná tyto podmínky jen částečně, může pro zemřelé získat odpustek „částečný“, to značí, že se jim doba očistce zkrátí. Očistcové utrpení, které je podobné s utrpením duší v pekle, je v porovnání s jakýmkoliv pozemským utrpením nepředstavitelné. Proto je nejvýše dobré, abychom v první listopadové dny navštěvovali hřbitovy a snažili se pomoci trpícím duším, zejména z řad našich příbuzných.

Modleme se, ale duchy ani zemřelé nevyvolávejme
Chtěl bych se nakonec zmínit o psychologickém aspektu některých praktik, které nejenže našim zemřelým nepomohou, ale mohou poškodit naši duši. Od nepaměti se snaží lidé nějakým způsobem a praktikami „komunikovat“ s těmi, kdo opustili tento pozemský svět. Existuje spoustu okultních a magických praktik, jak to dělat, Bůh však takové počínání má za nanejvýš hříšné a církev před nimi varuje. Lze chápat psychologické pouto, které nás například poutalo s rodiči, příbuznými, či jinak blízkými, nikdy však neusilujme po jejich smrti o opětovný kontakt s nimi. Takové kontakty vedou často k nejtěžším stavům posedlosti, kdy je duše již zde na zemi trápena démonickými vlivy. Velice je proto nevhodné obnovovat pohanské zvyky a s nimi spojené esoterické praktiky, známé pod názvem Halloween. Na to, že pohanství propagují naše media, jsem si už zvykl. Jako kněz jsem však zoufalý, když vidím, jak dokonce učitelé ve škole s dětmi vydlabávají dýmě nebo je učí čarodějné až morbidní říkanky. Citlivá dětská duše může být takovými způsoby velmi zraněna.

Oč pravdivější a prospěšnější by bylo, kdyby učitelé dětem přečetli to, co říká katechismus Církve o nesmrtelné lidské duši a zašli s nimi v první listopadové dny na hřbitov pomodlit se za ty, kteří tam odpočívají. Učme děti pravdivému vztahu k tomu, co se děje po smrti, tak, jak to Panna Maria ukázala malým dětem ve Fatimě, a především je chraňme před hříchem a pohanskými praktikami, které vedou do věčného zavržení.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora