Ježíšova podobenství: O marnotratném synu

čtvrtek 9. duben 2015 09:11

Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: „Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.“ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: „Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.

I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.“ Ale otec rozkázal svým služebníkům: „Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ A začali se veselit.  (Evangelium od Lukáše 15, 11 - 24)

Podobenství o marnotratném synu je jedno z nejkrásnějších, které Ježíš pověděl. Vyjadřuje zkušenost snad každého dospívajícího člověka, který chce vše sám vyzkoušet a sám rozhodovat. Až časem, na základě trpké zkušenosti, docházíme k poznání, že naše svoboda, která se nesnoubí se zodpovědnosti, nás o vše okrade.

Ale Bůh akceptuje naší svobodu, a je připraven nás znovu „přijmout“.

„Dejte mu na ruku prsten“, znamená návrat původní lidské důstojnosti, o kterou nás hříšný život okradl. „A obuv na nohy“, znamená obětovné přijetí do služby pro království Boží. Předtím jsme se modlili a chodili do kostela „z donucení“ (je to přikázáno), nyní víme, že sloužit Bohu je spíše výsadou, ze které se máme veselit.

Zamyšlení bylo uveřejněno 8. 4. 2015 v Jindřichohradeckém deníku.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora