Ježíšova podobenství: O milosrdném Samaritánovi

čtvrtek 12. únor 2015 15:27

Vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samaritán na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.' Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ (Evangelium podle Lukáše 10, 29 - 37)

Podobenství nás učí vidět bližního nejen v tom, ke komu máme blízko, ale také v tom, kdo potřebuje pomoct.

Pro církev se milosrdný Samaritán stal symbolem služby lidem v nouzi. Zejména ve středověku se takovými místy pomoci staly kláštery a vznikala dokonce celá řeholní společenství, která se zaměřovala na blíženeckou lásku - charitu. Středověk byl po stránce sociální „temný“, církev ho však učinila aspoň trochu přijatelný.

Nesmíme však zapomenout, že podobenství následovalo po Ježíšových slovech o nejdůležitějším přikázání: „Miluj Boha z celého srdce a bližního jako sám sebe.“ Bez víry a lásky k Bohu se stane i tak vznešená služba gestem sebeklamným.

Špatným příkladem je sociální stát, který se sám postavil na místo Boha. V konečném důsledku vede u mnohých k pocitu vše si jen nárokovat nebo cítit se ukřivděn, pokud o mne nebylo dostatečně postaráno. Současně s tím vzniká tlak na velkou daňovou zátěž, která však nevede k nárůstu společného bohatství, ale spíše jen k státnímu zadlužení a společenským nepokojům.

Článek byl uveřejněný 11. 2. 2015 v Jindřichohradeckém deník.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora