Umučení Jana Sarkandra aneb čeho je člověk schopen

čtvrtek 8. květen 2014 16:32

Jan Sarkander žil v době náboženských válek na přelomu 16. a 17. století. Narodil se v roce 1576 v Skočově na Těšínku, ale rodina se záhy přestěhovala do Příbora. Jan studoval u jezuitů v Olomouci, později v pražském Klementinu a nakonec teologii v Štýrském Grazu. Po studiích se vrátil na Moravu, ale nestal se hned knězem. Oženil se, jeho žena však záhy zemřela. Až poté začal vypomáhat v duchovní správě a nakonec přijal i svátost kněžství.

sarkander.jpgPražskou defenestraci v roce 1618 a stavovským povstáním v roce následujícím nastalo v Čechách a na Moravě napjaté období dějin spojených s „náboženskými válkami“ a vzájemnou nenávisti mezi katolíky a protestanty. Na jaře roku 1620 vtrhla na Moravu polská kozácká jízda, která měla učinit přítrž řádění protestantských stavů. I kozáci se však po cestě dopouštěli nekřesťanského bezpráví a drancovali. Když se přiblížili k Holešovu, vyšel jím vstříc Jan Sarkander s monstrancí a průvodem katolíků za zpěvu Salve Regina (Zdrávas Královno). Kozáci, vidouce kněze s Nejsvětější svátostí, seskákali s koní, poklonili se a Holešovu se vyhnuli.

Zpráva o události a záchraně města se hned roznesla. Jedni v ní viděli vyslyšení modliteb zbožného kněze, jiní, protestanti, obvinili kněze ze zrady. Jan byl zatčen a v olomouckém vězení mučen, on však obvinění odmítal. Zápisy uvádí, že katané se předbíhali ve vymyšlení krutostí. Z Janových úst vycházela jen zoufalá střelná modlitba: „Ježíš, Maria, Anna!“. Na osobu Jana Sarkandra se tak vylila všechna nenávist nashromážděná v srdcích protestantů.

V úplně zkrvaveném stavu byl odnesen do vězení, kde se ostatní katolíci rozplakali nad jeho stavem. Jan je však utěšoval, šeptajíce v bolestech: „Mám velkou útěchu..." Jeho radost pramenila z vědomého spojení s Bohem a Marií, kteří mu s přímluvou sv. Anny pomáhali vytrvat v nejtěžších chvílích. Když byl sám, modlil se z knihy zvané breviář obraceje listy svým jazykem, protože údy měl ochrnuté od mučení. Zemřel 17. března 1620. Jeho svátek slavíme 6. května v den jeho blahořečení. Za svatého byl prohlášen Janem Pavlem II. v roce 1995 při jeho návštěvě na Moravě.

Historie nás neopravňuje k tomu, abychom se pohoršovali, soudili dobu minulou, a k tomu si mysleli, že jsme lepší a „humánnější“. To je omyl. Nevíme, jak bychom se my sami zachovali v té době a v takové situaci. Historie nám ukazuje, čeho je člověk schopen, pokud má v srdci zlobu a nenávist. Je třeba si přiznat, že naše srdce nejsou jiná, i ony shromažďují zkázonosný hněv. Existuje však cesta k lásce a odpuštění, kterou nám ukazuje Kristus, ale třeba i svatý Jan Sarkander.

Článek byl uveřejněný 7. 5. 2014 v Jindřichohradeckém deníku, ilustrovala Zuzana Čuchna

Jiří Špiřík

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.