Skutečně obětovaným beránkem byl Ježíš Kristus

úterý 15. duben 2014 09:14

Blíží se Velikonoční svátky, které jsou spojeny s mnoha lidovými zvyky. Co znamenají pro křesťany a jaké liturgické obřady se konají v kostele.

Otče, svátky Velikonoční se každý rok slaví v jinou dobu. Můžete to čtenářům vysvětlit?

Velikonoce se slaví první neděli po prvním jarním úplňku. Stanovení tohoto data vychází z židovského kalendáře, který je lunisolární, to značí, že měsíce začínají novem Měsíce a roky se počítají podle Slunce. Podle tohoto kalendáře se konaly také svátky Pesach, během kterých byl ukřižován a na třetí den vstal z mrtvých Ježíš Kristus. Ve 2. století panovaly mezi jednotlivými křesťanskými obcemi spory, které ukončil teprve Nicejský koncil v roce 325, kdy bylo závazně stanoveno, že Hod Boží velikonoční se bude napříště vždy slavit v neděli po 1. jarním úplňku Měsíce. Slavení Velikonoc se tedy může pohybovat v rozmezí 22. března až 25. dubna. Když to vezmeme konkrétně pro letošní rok: jaro začíná vždy 21. března, první jarní úplněk byl 15. dubna, a následující neděle je 20. dubna, kdy slavíme den vzkříšení Ježíše Krista, tedy Velikonoce.

Co vlastně znamená to slovo Pesach, které překládáme slovem Velikonoce?

Hebrejské (židovské) slovo Pesach, řecky Pascha, znamená přechod, přejití. Izraelité (Židé) oslavují památku noci, kdy anděl zhoubce prošel Egyptem a zabil všechny prvorozené, jen domy Izraelitů minul. Po tomto trestu Egypťané propustili Izraelity z otroctví a dovolili jim odejít do zaslíbené země. Křesťané samozřejmě dávají tomuto svátku jiný význam, pro ně už není tak důležitá historie Izraelského národa, ale osoba Ježíše Krista, Mesiáše a Spasitele světa, který byl právě o těchto svátcích ukřižován a třetího dne vstal z mrtvých. Křesťané tedy neoslavují „vysvobození z otroctví“, ale „vysvobození ze smrti“, neboť Ježíše Kristus vstal z mrtvých a tím nám otevřel cestu k životu věčnému.

Můžete nám něco povědět o přípravě na Velikonoce?

Křesťané se připravují na Velikonoce 40 dní. Tato doba se nazývá Velkým postem, přičemž nejde jen o to „zdržovat se“ v některé dny od masa, ale především o lítost nad hříchy, vnitřní proměnu (pokání) a návrat k Bohu. Bezprostředně před Velikonocemi je Svatý týden, který začíná po Květné neděli. Tehdy Ježíš slavnostně vjel do Jeruzaléma, lid ho vítal s palmovými ratolestmi a volal: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ V kostele se u nás o této neděli světí kočičky (větvičky vrby jívy s částečně rozvitými květy), které symbolizují palmové ratolesti. Podle těchto rozkvetlých kočiček dostala tato neděle i název.

Velikonocemi (Pascha) se označuje den oslavy vzkříšení Ježíše Krista, ale věřící prožívají Velikonoce na bohoslužbách již od Zeleného čtvrtka večera, kdy došlo k zatčení Ježíše. Tuto dobu nazýváme Velikonoční triduum (třídení). Pro křesťany jsou tyto tři dny nejdůležitější a v některých státech mají proto pracovní volno i na Velký pátek.

Můžete nám ve stručnosti přiblížit jednotlivé liturgické obřady těchto dnů?

Obřady připomínají jednotlivé události z života Ježíšova Krista. Podle židovského počítání času začíná den západem Slunce, proto ve čtvrtek večer Ježíš společně s apoštoly zasedl ve Večeřadle k Poslední večeři. Při ní ustanovil Eucharistii a kněžskou službu, v které mají apoštolové a jejich nástupci pokračovat po jeho odchodu. Při bohoslužbě v kostele naposled zazní varhany a zvony, neboť začíná Ježíšovo utrpení Velkého pátku.

Při Velkopátečních obřadech, které se obvykle konají v odpoledních hodinách, se nejdříve čtou Pašije, evangelia o zatčení, zbičování, odsouzení a ukřižování Ježíše. Poté se veřejně uctívá kříž, symbol smrti, kterou Kristus podstoupil. Kněz zpívá „Hle kříž, na kterém umřel Spasitel světa“ a lid odpovídá: „Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste.“ Nakonec je odhalen Boží hrob, symbolické místo uložení těla Ježíšova. Hrob je obklopen květinami a u hrobu se střídají „stráže“, modlicí se věřící.

Bílá sobota je pak dnem ticha, odpočinutí, přípravy na slavnostní Velikonoční vigilii. To je bohoslužba v sobotu v pozdních hodinách, po západu slunce, kdy již nastává třetí nedělní den vzkříšení.

Velikonoční vigilie jsou nejkrásnější církevní obřady. Začíná se venku před kostelem, kde se světí oheň, od kterého je zapálen Paškál, slavnostní svíce. Věřící vcházejí do kostela a postupně si zapalují svíce, přičemž kněz provolává „Světlo Kristovo“, na což lid odpovídá zvoláním: „Sláva tobě Pane“. Potom se zpívá „Exsultet“, neboli zpěv začínajíc slovy: „Zajásej již…“ v němž se oslavuje noc, ve které Ježíš rozlomil pouta smrti. Obřady potom pokračují čteními ze Starého zákony, aby se nakonec přečetlo Evangelium o vzkříšení Krista. Při této slavnostní bohoslužbě se také světí voda, obnovují křestní sliby a uděluje křest dospělým.

V neděli Vzkříšení ráno se potom při bohoslužbách čtou evangelia o Marii Magdaléně a ostatních ženách, které šly ke hrobu, aby naposledy pomazaly mrtvé Ježíšovo tělo. K jejich překvapení nalezly hrob prázdný. Jejich strach i údiv nakonec rozptyluje sám vzkříšený Kristus, který se jim zjevuje.

Vidím, že obřady v kostele jsou opravdu rozsáhlé. Pro mnohé jsou však Velikonoce spojeny spíše s lidovými zvyky. Můžete nám říci o nějakých, které přímo souvisejí s křesťanskou vírou?

Asi nejkrásnější symbol je velikonoční beránek. Celý Starý zákon hovoří o odpuštění a usmíření člověka s Bohem skrze obětování, nejčastěji beránka. A právě v ten památný Velkopáteční večer měli židé zabíjet beránka smíření. Tím skutečným beránkem, pokorným a svatým, kterého zabili, byl Ježíš Kristus. Slova: „Hle beránek Boží, který snímá hříchy světa“, vyjadřují toto tajemství.

Jak se díváte na spoustu lidových zvyků spojených s Velikonocemi, patří k nim, nebo jsou spíše zbytečné?

Myslím si, že každá kultura i doba má své zvyky, které nějak souvisejí s lidským životem. Někdy zapadají do kontextu svátku, jindy jsou spíše úsměvné. Například s Velikonocemi jsou spojeny oslavy jara, vyjadřují nový počátek v přírodě. I to by se dalo symbolicky spojit s tajemstvím Velikonoc, vždyť vzkříšením Krista se pro každého z nás otvírá cesta k novému životu. Existuje i další množství lidových zvyků (například u nás pomlázka). Myslím si, že svátky patří k lidskému životu. Je ale důležité, abychom při nich měli účast na tom podstatném, a ty ostatní zvyky, aby jen atmosféru doplňovaly. Bohužel mnoha lidem to podstatné uniká a tak i oslavy svátků jsou spíše konzumní.

Mohl byste povědět něco osobního, kdy nejhlouběji prožíváte svátky Velikonoční?

Pro mne je nejkouzelnější Bílá sobota, kdy kněz má relativně volno, čeká se až do večera, kdy je slavnostní vigilie Vzkříšení. Ten čas ticha a čekání prožívám spolu s Matkou Boží. Byla to právě ona jediná, která nepropadla beznadějí, neboť věřila, že její Syn vstane z mrtvých, jak předpověděl. Je to čas plný naděje. Rozjímám nad tím, že i já, jako všichni ostatní, budeme muset projít branou smrti, abychom se setkali se vzkříšený Kristem, a aby těm, kdo v něho uvěřili, daroval život věčný.

(red.)

Rozhovovor byl uveřejěný 12. 4. 2014 v Jindřichohradeckém deníku.

Jiří Špiřík

Marek TrizuljakVelmi pěkné shrnutí06:4216.4.2014 6:42:20
Jan za chrta dánDíky otče Vašim tazatelům a Vám osobně11:2715.4.2014 11:27:51

Počet příspěvků: 2, poslední 16.4.2014 6:42:20 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.