Svatý Stanislav - hořký úděl lidí Božího smýšlení

středa 9. duben 2014 07:45

Na životě sv. Stanislava se ukazuje, jak nevděčný je úděl těch, kteří nesouhlasí s hříchem a nebojí se mluvit o nutnosti pokání a nápravy. Největší nebezpečí hříchu není ani v něm samém, ale v tom, že člověku zatemňuje srdce a připoutává ho ke zlu.

Stanislav.jpgStanislav se narodil v roce 1030 ve Szczepanowě v šlechtické rodině a dostalo se mu nejlepšího vzdělání. Studoval v katedrální škole v Hnězdně a později v Paříži. Roku 1071 se stal knězem a nakonec krakovským biskupem.

Brzy se však dostal do konfliktu s polským králem Boleslavem II. Podle kronik měl král Boleslav postupovat nespravedlivě k poddaným a také se dopouštět veřejného nemorálního života, za což ho biskup Stanislav napomínal: „Proč nedbáš Boha, ani spásy své duše a svých poddaných, proč porušuješ důstojnost královskou a porušuješ zákony přirozené i božské ? Boj se pomsty Boží, která hrozí tobě i tvému potomstvu!“.

Konflikt se ještě vyostřil v roce 1079 po návratu krále z neúspěšné bitvy u Kyjeva, kdy si král opět počínal krutě, za což ho biskup vyloučil z církve. Král se tehdy odhodlal k nejhoršímu, odsoudil Stanislava za zradu k trestu smrti, která měla být vykonána krutým způsobem.

Král přikázal svým šlechticům zabít Stanislava přímo při mši, ti to však odmítli učinit. Proto se sám vydal do kostela sv. Michala ve Skalce u Krakova a Stanislava zabil.

Ač se král snažil tělo biskupa následně znesvětit, bylo pochováno krakovskými kanovníky, kteří se králova hněvu nezalekli. V roce 1088 pak bylo slavnostně přeneseno do krakovské katedrály a v roce 1253 byl Stanislav prohlášen papežem Inocencem IV. za svatého. Svatý Stanislav je hlavním patronem Polska a jeho svátek slavíme 11. dubna.

Na životě sv. Stanislava se ukazuje, jak nevděčný je úděl těch, kteří nesouhlasí s hříchem a nebojí se mluvit o nutnosti pokání a nápravy. Největší nebezpečí hříchu není ani v něm samém, ale v tom, že člověku zatemňuje srdce a připoutává ho ke zlu. Každý člověk se dopouští občas hříchu, pokud však činí pokání, lituje ho, jeho srdce zůstane otevřené pro Boží milosrdenství a k nápravě. Pokud pokání odkládá nebo odmítá, zatvrzuje své srdce. Aby se ospravedlnil, svaluje na druhého všechno zlé, co ho potkalo a kořen nenávisti v něm neustále roste. Nejstrašnější je potom stav, když si již pro svou pýchu hříšné chování ani neuvědomuje a není si schopen přiznat vinu. Potom je osud těch, kteří se nechtějí podřídit hříšnému jednání takového člověka, nebo dokonce celé společnosti, zpečetěn. Platí to stejně jak za času sv. Stanislava, tak i dnes.

Článek byl uveřejněný v Jindřichohrdeckém deníku 9.4. 2014, ilustrovala Zuzana Čuchna

Jiří Špiřík

JiriPane levap,11:2014.4.2014 11:20:13
V.ČechPro „fes“: Zanedbal jste studium historie10:2314.4.2014 10:23:13
fesponěkud mírně úplně out :)09:2714.4.2014 9:27:24
JiriPane levap,20:0013.4.2014 20:00:46
JiříPane levap08:3712.4.2014 8:37:50
JiříPane levap08:3212.4.2014 8:32:54
hash55Re: V. Čech07:1912.4.2014 7:19:02
i.s.k popukání 203:1312.4.2014 3:13:14

Počet příspěvků: 47, poslední 15.4.2014 9:19:25 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
12,26

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.