Svatý Polykarp ze Smyrny - mučedník a svědek kontinuity církve

středa 26. únor 2014 12:12

Svatý Polykarp patřil k první generaci, která byla ještě v přímém kontaktu se samotnými apoštoly. Spisy autorů Polykarpa, Klementa Římského, Ignáce, Barnabáše a Hermase a dalších svědčí o kontinuitě a rozvoji prvotní církve. Nazýváme je „apoštolští otcové“.

Polykarp.jpgPolykarp se narodil okolo roku 70. Jeho význam je dán faktem, že byl učedníkem apoštola Jana a dalších učedníků Krista. Svatý Irenej, který podstoupil mučednickou smrt v Římě, o něm napsal: „On nejenže byl vyučen apoštoly a důvěrně se stýkal s mnohými, kteří viděli Pána, ale právě apoštoly byl ustanoven pro Malou Asii ve smyrenské církvi jako biskup. I my jsme ho ve svém útlém věku vídali. Vždyť žil velmi dlouho a zemřel stár potom, co slavně a jasně vydal svědectví. Učil vždy to, co se naučil od apoštolů, věci, které církev předává a které jediné jsou pravdivé. Těmto věcem vydávají svědectví všechny církve v Asii a ti, kteří až dodnes nastoupili po Polykarpovi. Je mnohem spolehlivějším svědkem pravdy, hodnějším toho, aby se mu věřilo, než jiným, kteří mají scestné úsudky.“

Podobně vychvaluje zbožnost Polykarpovu svatý Ignác z Antiochie, který se s ním setkal při deportaci do Říma, kde podstoupil mučednickou smrt: „Píši vám z města Smyrny a miluji Polykarpa, jako miluji vás.“

Polykarp, již v stařeckém věku, byl při pronásledování křesťanu předveden do arény a vyzván, aby se zřekl víry a proklel Krista. On však odpověděl: „Sloužil jsem mu osmdesát šest let a nikdy mi neublížil. Jak bych mohl zapřít svého Krále a Spasitele?“ Dav křičel, aby byl předhozen divé zvěři, byl však odsouzen k upálení. Soudci řekl: „Ty mi hrozíš ohněm, jenž pálí a za chvíli zhasne. Nevíš však, že bezbožným hrozí oheň budoucího soudu a věčného trestu.“ Byl vhozen do ohně a nakonec probodaný dýkou. Stalo se to 23. února roku 155 a opis jeho mučednické smrti patří k nejstarším zachovalým aktům pronásledování křesťanů.

Jak už bylo zmíněno, svatý Polykarp, a další apoštolští otcové, vydávají ve svých dílech svědectví o církvi, která se činností apoštolů začala rozšiřovat do celého tehdy známého světa. Z jejich děl je důležité si uvědomit dvě důležité věci: kontinuitu církve, kterou založil Kristus na apoštolech a její hierarchické uspřádání. Jen taková církev je garantem a spolehlivým svědkem pravdy o Bohu.

V dnešní době, stejně jako v jiných historických dobách, si někteří zoufalci a lidé pyšní myslí, že k pravdivému poznání Boha a ke spáse nepotřebujeme církve, nebo že církev je nějaký „středověký“ výmysl. Historie však ukazuje opak, je to církev, která uchovává poklad víry a hlásá pravdu o Bohu; o nutnosti pokání a cestě vedoucí ke spáse, nebo naopak o cestě do věčného zavržení. Jedině v Katolické církvi je zachována plná pravda, a to navzdory soustavnému pronásledování ze strany pohanské (ateistické) společnosti a jejich vládců (politické reprezentaci), a dokonce i navzdory hříšnosti jejich jednotlivých členů. Vždy se totiž v církvi najdou světci, jakými byli sv. Polykarp a jiní, kteří raději budou trpět pronásledování a obětují svůj vlastní život, než by změnili slova evangelia přijatá od Spasitele Ježíše Krista.

Článek byl uveřejněný 26. 2. 2014 v Jindřichohradeckém deníku., ilustrovala Zuzana Čuchna

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora