Svatý Antonín Veliký - nejznámější z poustevníků

pátek 17. leden 2014 07:39

Svatý Atanasios netušil, když psal životopis tohoto asketického muže, že se jeho dílo stane „bestsellerem“ a Antonín nejznámějším poustevníkem. A tak stačí jen vyslovit toto jméno a křesťanským mnichům a řeholníkům se vybaví mystická postava, přísný poustevník a hrdina, jenž „utekl ze světa a usadil se na poušti“. Jaký byl Antonínův skutečný život?

Antonin.jpgNarodil se okolo roku 250 v Egyptě, vyrůstal v křesťanské rodině a po smrti rodičů se ze zděděného majetku postaral o svoji sestru, zbytek rozdal.  Bylo mu okolo 20 let, když odešel na poušť v okolí řeky Nilu a začal se od jiných poustevníků učit asketickému životu. Ač první roky trávil v duchovním klidu a míru, později sváděl duchovní zápasy s duchem zla, který se ho snažil oddělit o Krista. Tento dramatický zápas je v jeho životopise popsán jako boj s „divokým šelmami, které se mu zjevují a snaží se ho vyděsit a vyhnat z pouště.“ Životopis uvádí, že po jednom takovém duchovním boji volal k Bohu: „Kde jsi byl? Proč ses nezjevil hned ze začátku, abys utišil mou trýzeň?“ Tu uslyšel jeho hlas: „Byl jsem tady, Antoníne, ale čekal jsem, abych viděl tvůj zápas. Protože jsi vytrval a nebyl poražen, budu vždy tvým pomocníkem a učiním, že tvé jméno bude slavné všude na zemi.“

V askezi dosáhl Antonín zralosti, schopnosti vést další a stal se „duchovním starcem“, který vidí do srdce druhých. Poté, co prošel temnotou, jeho srdce dokázalo milovat každého a každý u něho nacházel duchovní potěchu.

V životopise můžeme číst, že „poušť se stala městem, pro množství těch, kteří chtěli napodobit jeho životní styl.“ Antonín uměl předávat dál, co se sám naučil, radit, ukazovat cestu, a hlavně rozlišovat, které myšlenky a představy jsou od Boha a ve kterých nás klame ďábel. Plody démonické askeze jsou smutek, lhostejnost, ztráta nadšení, zatímco s evangelijní askezí přichází radost a pokoj. Démoni chtějí člověka vtáhnout „do zoufalství nebo přesvědčení, že odříkání je zbytečné, aby lidé ztratili nadšení a nabyli dojmu, že křesťanský život je příliš obtížný a namáhavý“.

Pro nás je důležité si uvědomit, že samota a modlitba může lidské srdce uzdravit, pokud je však pyšné a nechává se klamat vlastními představami, dostává se do depresí a zoufalství. Jen pokora a vyznání hříchů, nás z těchto často klamných myšlenek vysvobozuje.

Pověst „Božího muže“ se nakonec rozšířila za hranice Egypta, přicházeli za ním pohanští filozofové, psali mu císařové, mnozí k němu chodili pro radu či uzdravení. Dožil se 105 let, když tušil konec svého života, zavolal k sobě své dva učedníky, kteří s ním žili posledních 15 let, a zanechal jim svůj odkaz: „Já nyní odcházím po cestě otců, vidím, že mne Bůh zve... Kristu věřte a v něm naleznete útěchu.“

Brzy po smrti dostal Antonín název Veliký. Nepatřil mezi první známé poustevníky v Egyptě, přesto je považovaný za otce poustevníků a asketického života. Svátek má 17. ledna.

Článek byl uveřejněný v Jindřichohradeckém deníku 15.1.2014, ilustrovala Petra Šulcová

Jiří Špiřík

Marek TrizuljakMyslím, že těžiště problému v dnešní době14:0217.1.2014 14:02:11
MilanTaké bych šel na poušť.13:0017.1.2014 13:00:54
Marek TrizuljakJe to velice pěkně napsáno, díky.11:3717.1.2014 11:37:31

Počet příspěvků: 3, poslední 17.1.2014 14:02:11 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.