Svátek Všech věrných zemřelých

středa 30. říjen 2013 11:45

Na první dva dny listopadu připadají dva svátky: Všech svatých a Všech věrných zemřelých. Těmto dnům se lidově říká „dušičky“. Chodíme na hřbitovy, na hrobech zapalujeme svíčky, pokládáme věnce nebo kytice. Připomínáme si své předky, kteří dokončili svůj pozemský život a uvědomujeme si křehkost i svého vlastního života.

dusicky.jpgDen vzpomínky na všechny věrné zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Vyjadřuje křesťanské přesvědčení, že smrtí lidský život nekončí. Tak jako Ježíš Kristus zemřel a vstal z mrtvých, podobný osud čeká i ostatní, kteří zemřeli ve spojení s Ním. Plně to vyjadřují Jeho slova: „Já jsem vzkříšení a život, kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ (Evangelium ap. Jana 11, 25) Pro toho, kdo věří, smrt neznamená konec, ale jen opuštění tohoto labyrintu života a veškeré tělesné tíhy a nasměrování k nebesům. Slova Ježíše Krista nás nejen ujišťují o této naději, ale zároveň si uvědomujeme, že ne vždy jsme na toto setkání s Bohem připraveni. Okamžik smrti nás postaví před spravedlivý Boží soud, kde se objeví každý náš skutek, slovo i myšlenka. Člověk si až tehdy uvědomí, jak mnoho toho ve svém životě promarnil. Nezapomeňme proto na modlitbu za zemřelé, kteří v Boha věřili, ale již nemohou napravit svůj život. Hledí v touze k nám, zda si na ně vzpomeneme. Vyprosme jim u Boha milosrdenství a přibližme jim vytoužené štěstí všech svatých v nebi.

Víme, že život zde na zemi není pro člověka nikdy úplně ideální a bezproblémový, prožíváme radosti, ale jsme vystaveni také trápení a bolesti. Jen málo věcí na světě je tak jistých, jako konec lidského života, jako to, že zde na zemi nemáme trvalé místo a musíme projít branou smrti. Když skončí náš jediný pozemský život, už se zde navrátíme žít jiné pozemské životy. Každý člověk umírá jen jednou a po smrti není žádné „převtělování“ (reinkarnace). Pěkně to vyjádřil sv. František Saleský: „Časem ke hledání Boha je tento život, časem k nalezení Boha je smrt, časem k vlastnění Boha je věčnost.

Nejvnitřnější touhu našeho srdce může vyjádřit tato modlitba: „Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za naše zemřelé bratry a sestry a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu i my a že se u tebe znovu shledáme“.

Článek uveřejněn 30. října 2013 Jindřichohradeckém deníku, ilustrovala Petra Šulcová

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora