Osoba a její růst - když jsme ještě mladí

pondělí 24. červen 2013 10:30

Poslední část etických zamyšlení chci věnovat člověku jako takovému, který touží něčeho dosáhnout, naplnit svůj život. Chci se zamyslet nad jednotlivými obdobími života, co je důležité pro osobní růst.
První období, často bezstarostné, je období dětství a mládí. Pro rozvoj osobnosti je zde nejdůležitější rodina. V ní se utváří základ pro celý další život, k ní se vrací člověk svými pocity jistoty, bezpečí, celistvosti. Víme však, že jako neexistuje ideální člověk, neexistuje ani ideální rodina. Člověk je také povolán i k tomu, aby se ve svém životě „vyrovnal“ i s tím, čeho se mu nedostalo.

Období dětství a mládí bych rozdělil na dvě části. I když se rodiče mají ve výchově o děti doplňovat, přece jen v prvním období se o nás více starají matky. A to jak po stránce každodenní péče (abychom měli co jíst, chodili v čistém oblečení), ale také po stránce duševní (abychom poznali pocit láskyplného obětí). Matka se tak stává symbolem obětavé lásky a milosrdenství. Je s podivem, že Bůh dal ženám vnitřní cit, že se matkami stanou jaksi automaticky, už tím, že čekají dítě. Matka se nemusí nějak speciálně učit mít ráda své dítě. Stačí, když následuje své přirozené pocity. Žena tak svým mateřstvím nejen spolupůsobí v rozvoji lidské společnosti, ale prohlubuje také lásku a oddanost ke svému muži. Je tragickým omylem (a také křivdou) pokud si společnost ženu v této její úloze necení nebo jí to dokonce skrze nesprávné sociální koncepce znemožňuje.

Je naopak nanejvýš správné, když v období puberty převezme nad námi svoji starostlivost otec. Je to totiž období, kdy hledáme již vlastní názor, je to období kritiky i negace. A proto je nesmírně důležité naučit se dávat svému životu řád a smysl, v čemž nám je nezastupitelným příkladem otec. Ne nadarmo je v Desateru přikázání: „Cti otce svého i matku svou“, které jako jediné má také zaslíbení: „aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.“ Z druhé strany apoštol Pavel připomíná otcům: „Nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“

Již v dětství je často poznat, jakou cestu života si vybíráme.  A proto dej, Pane Bože, dětem dobré rodiče a rodičům děti, ze kterých budou mít radost podle slov Písma: „Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci. Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!“

K vlastnímu zamyšlení čtenáře:

Dokázal jsi svým rodičům i odpustit a cítíš k nim vděčnost podle slov Siracha: „Z celého srdce ctí svého otce a nikdy nezapomeň na porodní bolesti své matky. Pamatuj, že jim děkuješ za své bytí.“

Článek uveřejněn v Jindřichohradeckém deníku 5. 6. 2013.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora