Nestřídmost

pátek 31. květen 2013 12:00

Potřeba jíst a pít je přirozená, chybí-li, je to často znamení nemoci. Také potěšení, které jídlo a pití dává, svědčí o zdraví. Stává se však, že chuť ovládne člověka natolik, že se stane cílem. Člověk se tak nají a napije víc, než potřebuje, a dokonce ohrožuje své zdraví. Co je to tedy nestřídmost, tradičně obžerství? Nestřídmostí nazýváme neukázněné užívání pudu sebezáchovy v jídle a pití. Nestřídmost vzniká pozvolna, začíná vybíráním si určitých (chutných) jídel, mlsností, nepravidelností v příjmu potravin.

Musíme však vědět, že křesťanství chápe nestřídmost (neukázněnost) v jídle šíře, zahrnuje také určitou úzkostlivost v jídle, jako určitou posedlost tím, co smíme a co nesmíme jíst. Člověk si může škodit nejen přejídáním, ale také vyloženě špatným stravováním, vegetariánstvím nebo různými dietami na hubnutí.

Dříve byla nestřídmost považována za velmi závažný hřích. Hříchem zůstává, je to však hřích, který spíše způsobuje následky na těle, a až následně na duši. Papež Řehoř o nestřídmosti napsal: „Pokud nejprve nezkrotíme nepřítele, který v nás přebývá, totiž svou nenasytnou chuť a žravost, nebudeme schopni zahájit svůj duchovní zápas.

Chuť k jídlu je u nás často spojena s naším vnitřním duchovním a citovým zdravím. Jídlem například řešíme stresové situace. Horší je, pokud to děláme pravidelně a zvykneme si na to. Proč se lidé přejídají a stávají obézními, nebo naopak hladoví, až dostanou anorexii? Studie ukazují, že to je často následkem pocitu frustrace a bezcennosti. Dobře to vystihuje americký spisovatel Petr Kreeft: „Pohnutkou k nestřídmosti je podvědomý pocit vlastní prázdnoty: musíme se něčím naplnit, protože jsem prázdný, průzračný duch, bezcenný.“ Nestřídmost tak ukazuje duchovná vakuum, které se snažíme kompenzovat tělesným lékem.

Co dělat s naší nestřídmosti, jak se před ní chránit, jak se z ní vyléčit? Je jasné, že lékem nebude nějaká „jednorázová“ akce, ale tento proces vyžaduje svůj čas. Prvním krokem je svěřit svůj život do rukou Božích, nalézt smysl života v Něm a ne v „břichu“, jak to vyjadřuje apoštol Pavel v listě Filipským: „Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně.

Nesmíme dopustit, aby jídlo bylo na prvním místě nebo ovládalo náš život. Toho však nedosáhneme bez obrácení. Teprve potom lze začít budovat svoji novou identitu na Bohu, na vztahu s Ním v osobě Ježíše Krista. Místo podivných diet, které nabízí tisíce časopisů, je daleko přirozenější se držet pravidelné postní praxe - dodržovat prastarý rytmus postu a hodování. Schopnost usměrnit se v jídle a pití tak patří k výbavě zdravého a zralého člověka.

Modlitba na závěr, k vlastnímu zamyšlení čtenáře:

Pane Bože, nedávej mi ani mnoho, aby moje srdce neobrostlo tukem a abych na Tebe nezapomněl; ale nedávej mi ani málo, abych nemusel hladovět a proto Ti nezlořečil.

Článek uveřejněn v Jindřichohradeckém Deníku 29.5. 2013.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora