Zdvořilost a optimismus

středa 17. duben 2013 10:50

K důležitým sociálním ctnostem, které činí život ve společnosti radostným, patří zdvořilost a optimismus.
ZDVOŘILOST je formální akt, kterým vyjadřujeme úctu k druhé osobě. Bohužel doba, ve které žijeme, je poněkud strohá na výrazy úcty a zdvořilosti. Jako bychom se obávali, že určitými společenskými formami zdvořilosti projevíme svoji slabost či směšnost. Souvisí to také s  duchovní vyprázdněností společnosti. Lidé bez duchovního bohatství nejsou schopní vidět v druhém krásu Božího stvoření, ani neví, proč by měli nějakou zdvořilost vyjadřovat.

Zdvořilost také souvisí s taktem. Toto slovo je odvozeno od latinského „tangere“ - dotýkat se. Znamená to, nepočínat si vůči svému okolí jako „slon v porcelánu“. Chybou by však bylo úzkostlivě se obávat mínění druhého, říkat jen prázdné fráze, abych se druhého „nedotknul“. Spíše si máme být vědomi, že občas nám něco ujede a musíme to kompenzovat svoji pokorou a vstřícností.

Pro společnost jsou určité zdvořilostní formy nutné, patří k nim pozdrav, úsměv, stisknutí ruky, různé pozornosti a maličkosti. Odstraňují psychologické bariery a umožňují následnou komunikaci. Zdvořilost od nás vyžaduje vnitřní energii, najít si čas pro druhého, vyplatí se však a mnohonásobně se vrátí.

OPTIMISMUS by se dal nazvat radostí vzhledem k budoucnosti. Aristoteles píše, že „radost dílo zdokonaluje, smutek ničí“. Optimismus potřebujeme sami, ale také naše okolí - rodina, spolužáci i kamarádi, pracovní kolektiv a přátelé. Předávat radost je umění, a být „dobrým bavičem“ je jistě veliký dar. Ne všichni ho mají, ale vlastní radost, kterou máme v sobě, je mnohem důležitější.

Radost nemohu druhému vnucovat, ale pouze nabízet. Opakem radosti je smutek, ale i ten patří k životu. Není proto správné „léčit“ smutek druhého vlastní radostí, spíše pomoci mu najít radost ve vlastním srdci.

Optimismus vyjadřuje kladný postoj k životu, projevuje se v obohacování sebe i druhého. Nelze říci, že optimista má snadnější život, ale jeho vnitřní postoj mu umožňuje, aby svůj život vnímal jako smysluplný a šťastný. Důvody pro optimistický pohled na budoucnost mohou být různé, někdy i falešné. Je pošetilé vytvářet falešné optimistické naděje, neboť následné rozčarování nás nejen vrhá zpět do smutku, ale ztrácíme i důvěru v jakoukoliv lepší budoucnost.

Správnému optimismu učil Ježíš své apoštoly, když předpovídal nejen své utrpení, ale i zmrtvýchvstání: „Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost… Uvidím vás opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.“ (Bible, Jan 16, 20 - 22)

K vlastnímu zamyšlení čtenářů:

Optimismus dnešní společnosti je postaven především na zábavě. Je to dostačující? Jaké jiné důvody máme k optimismu?

Článek uveřejněn v Jindřichohradeckém Deníku 20. 3. 2013.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora