Ctnosti uměřenosti (mírnosti) a zdrženlivosti

pátek 12. duben 2013 12:00

Když otec napomíná syna, který příliš dlouho telefonuje, upozorňuje ho, že překročil určitou hranici a měl by se mírnit. Vidíme, že je typické pro nemírnost to, že se proti ní prohřešujeme právě tam, kde nás táhnou pudy a vášně. Člověk ve své přirozenosti touží po příjemných věcech, udržet správnou míru však není snadné, protože právě to, co nám „chutná“ nejvíce, podvědomě vyhledáváme.

Uměřenost (mírnost) je ctnost, jenž nalézá náležitou míru v tělesných a smyslových potěšeních, ve slastech a zálibách. Čím jsou tyto vlivy silnější, tím těžší bude je ovládat.

S uměřeností proto zákonitě souvisí sebezápor jako schopnost usměrňovat vnitřní impulsy. Sebezápor není jen nějaké morální omezení, ale také a především potřeba vyplývající z osobní zkušenosti. Mohu se přejíst, ale výsledkem je bolest břicha, a pokud to dělám častěji, jistě mne jednou nemine zdravotní komplikace s nadváhou. Rovněž mi nic nebrání, abych se opil, ale potom jsem „vyřazen z provozu“, neboť moje ovládání je omezené.

Hlubší vhled do problému nás učí, že sebezápor a zdrženlivost člověku neškodí, neboť mu umožňují vzdát se či oddálit dosažení hodnoty nižší (nebo i zcela zbytečné) a upřednostnit hodnotu vyšší. Například pravidelné studium jazyka místo zábavy pomůže za čas k jeho naučení. Sebezápor tak ukazuje sílu vnitřní svobody, kterou získáme tehdy, když nejsme otroky, nýbrž pány své tělesnosti.

V boji o zdrženlivost (zejména v oblasti sexuální) nejsme však odkázáni jen na svoji pevnou vůli. Jsme vybaveni jednou dispozicí, které se říká stydlivost. Je to cit, který v člověku vykonává ochrannou funkci vůči sobě samému nebo druhým a staví se proti ponížení lidské důstojnosti. Například malý chlapec se stydí, když se setká s neznámým člověkem, protože narušuje jeho jistotu, a tak se drží zpátky. Nebo jiný příklad, chlapci se baví a smějí děvčátku, a teprve až ji doženou k pláči, zastydí se a uvědomí si, že překročili určitou hranici.

Nejčastěji se však se stydlivostí setkáváme v oblasti sexuální. Je sice těžké určit přesně její meze, ale její úplná ztráta vede k nevázanosti a ohrožuje hloubku lidských vztahů. Proto je velice nemoudré zavádět pro děti ve škole předčasně sexuální „výchovu“. Správná informovanost je sice i v této oblasti dobrá, běda však, pokud při ní dojde ke ztrátě přirozené zábrany - stydlivosti.

V úsilí o zachování zdravé mírnosti a sebezáporu nás vybízí i moudrost Bible: „Nedej se strhnout svými touhami, a drž na uzdě své choutky“ (Sir 18,30). „Boží milost, nás vychovává k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně.“ (Tit 2,12)

K zamyšlení čtenářů:

Bezuzdná a hříšná společnost považuje stydlivost za něco negativního a snaží se ji v druhých prolomit a zničit. Jak dochází v člověku ke ztrátě tohoto ochranného citu stydlivosti?

Článek uveřejněn v Jindřichohradeckém Deníku 6. 3. 2013.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora