Ctnost spravedlnosti

středa 3. duben 2013 09:30

Málokdo je tak citlivý vůči spravedlnosti a jejímu porušování, jako mladí lidé: Přísně rozlišují dobro a zlo, dokážou přemýšlet o původu nespravedlnosti a jsou otevřeni nejvyšším ideálům. Cit pro spravedlnost vzniká ještě dříve v samém dětství. Děti například těžce nesou, že učitel má své oblíbence, že za stejný čin je otec jednou potrestá a podruhé ne. Co je to spravedlnost a co bychom měli dělat, aby byla v našem životě přítomna (abychom nabyli ctnosti spravedlnosti)?

Spravedlnost je mravní ctnost, která se zakládá na vytrvalé a pevné vůli dávat Bohu a bližnímu to, co jim patří. Tak definuje tuto ctnost katechismus a vidíme, že tato ctnost se nevztahuje jen na to být spravedlivý k lidem, ale i ve vztahu k Bohu. Málo kdo si uvědomuje, že zde na zemi je z dobrotivé vůle Boží a za největší dar, který obdržel (vlastní život), by měl být Bohu náležitě vděčný. Tato spravedlnost vůči Bohu se nazývá ctnost zbožnosti. Je faktem, že naše česká společnost touto ctností právě neoplývá, zato s nectností (neřestí) vysmívání víry Boha a církve se setkáváme poměrně často.

Spravedlnost mezi lidmi obyčejně chrání zákon. Toho si byli vědomi už staří Římané, když se dožadovali zákonů, které by ji hájily. Byli si zároveň vědomi, že i zákon musí brát ohled na okolnosti, že nesmí platit nemilosrdně, jinak by se společnost podobala netvoru, který požírá vlastní děti. Proto také vzniklo přísloví: „Nejvyšší spravedlnost bývá největším bezprávím.“ (Summum ius, summa iiuria). I současný právní řád v mnohém čerpá z pramenů práva římského.

Velmi těžko se hledá spravedlnost ve vztahu mezi společností a občanem. Čeho je člen společnosti vůči ní povinen, a naopak, na co má každý člen společnosti právo vzhledem k postavení, zásluhám a schopnostem. Asi tušíme, že rovně v tomto případě ne vždy znamená spravedlivě. Ne každý má stejné zdraví, rovněž životní potřeby mnohdy záleží od stavu, náročnosti práce atd.

Naše společnost například vykazuje nízkou porodnost, což dlouhodobě vede k zhroucení sociálního systému. Mohli bychom asi najít více příčin, ale tou základní bude nedocenění rodiny, ženy - matky atd. Rodina je u nás podceňována a nápravě brání gender ideologie, která nerespektuje lidskou přirozenost (zabíjení nenarozených dětí, redefinice pojmu manželství, homosexuální svazky) a pod hesly o svobodě mylně tvrdí, že spravedlivě = stejně.

O sociální spravedlnosti mluvíme tehdy, když nám jde o zachování rovnováhy mezi stavy a třídami lidské společnost a všemi jejími členy. Z nedávné historie známe socialisticko - komunistický model, který k dosažení této spravedlnosti používal třídního boje a podněcoval nenávist.

K vlastnímu zamyšlení čtenářů:

Ježíš pro dosažení spravedlnosti ukázal jinou cestu: obrácení srdce, vedoucí k milosrdné lásce a vlastnímu darování. Proč nelze dosáhnout spravedlnosti bez vnitřního obrácení?

Článek uveřejněn v Jindřichohradeckém Deníku 20. 2. 2013.

Jiří Špiřík

Marek TrizuljakOhledně údajně prokázaného13:523.4.2013 13:52:52
MichalUrčitý smysl pro spravedlnost11:333.4.2013 11:33:52
Marek TrizuljakSouhlasím s Milanem10:323.4.2013 10:32:35
MilanJako vždy moc pěkné.09:493.4.2013 9:49:59

Počet příspěvků: 5, poslední 4.4.2013 10:52:17 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
11,95

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.