Ctnosti

pátek 22. březen 2013 12:00

Máme-li být pro druhé oporou, ukazovat jim dobrý příklad, nestačí se jen vyhýbat zlému jednání. Etické jednání vyžaduje více, poznat a zamilovat si jednání dobré, tedy ctnost. Proto si dnes povíme o ctnostech.

Staří Římané používali pro označení ctnosti slovo „virtus“, které má základ ve slově vir - muž. Ctnost tak vyjadřuje vlastnost, kterou tehdy obdivovali u mužů: statečnost, sílu, stálost… Řecky se ctnost zase řekne „arete“ a toto slovo vyjadřuje něco, co se líbí, vyniká, budí úžas. Řekové, a po nich Římané, začínají postupně obdivovat duševní zdatnosti: moudrost, mravní pevnost, duševní sílu, atd. Je-li jednání rozumné, vede k mravně dobrým skutkům. Ve středověku se potom díky křesťanskému pojetí význam ctnosti upevňoval. Kdo chtěl například být rytířem, musel mít tyto tři ctnosti: caritas (láska), comitas (vlídnost) a compassio (soucit).

Čím však ctnost je, jak ji definovat a jak se ji naučit?

V širším významu znamená ctnost určitou zběhlost v nějaké činnosti, například umím zpívat, malovat, dobře skákat, atd. Každý člověk je na něco šikovný a mnoho věcí dělá automaticky, ze zvyku. Má určitý sklon, nebo talent, který může dále rozvíjet. V etice však pojem ctnosti je výhradně spojen se stálou schopností konat nějaké dobro: „Ctnost je trvalá a pevná dispozice jednat dobře.“

Co je to jednat dobře, intuitivně chápeme. Aby toto naše jednání bylo ctností, musíme tak jednat trvale, to znamená, že tak jednáme stále (denně) a ne jen občas. Rovněž se vyžaduje pevnost, to zase znamená, že takto jednáme i tehdy, když se před námi vyskytnou překážky, a když se musíme zapírat, lidově řečeno: „zatnout zuby“. Ctnost se získává jedině tím, že se v konkrétním dobrém jednání cvičím. Jako se neřest získává opakováním špatného jednání, tak se ctnost získává opakováním dobrého jednání.

Apoštol Pavel píše: „Konečně bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost (ctnost) hodnou chvály.“ (List Filipským 4,8)

Abychom dosáhli velkých ctností, musíme se začít cvičit v maličkostech, jak radí Publilius Syrus: „To, co se má v budoucnu stát velikým, rodí se z nepatrných počátků.

Ctnost však nesmí znamenat přehánění, ale spíše nalezení „zlatého středu“, správné a zdravé míry. Přísloví „jít zlatou střední cestou“, neznamená kompromisy a nevybočování z řady, ale hledání přiměřeného a nejvhodnějšího jednání.

Co přináší do našeho života ctnost? Život postavený na ctnostech, jakoby vyzařoval svou silou a dělá člověka krásným. Jsou však i další přirozené důsledky, které dává ctnost: odvrací se od zlého jednání, vede ke konání dobra, působí snadnost v dobrém jednání, dává radost, inspiruje druhé konat dobro.

Už od Aristotela a Platona byly za základní ctnosti považovány tyto čtyři: MOUDROST, STATEČNOST, MÍRNOST, SPRAVEDLNOST.

K zamyšlení čtenářů:

Dokážeš vyjmenovat opak základních ctností? Například opakem moudrosti může být ...

Článek uveřejněn v Jindřichohradeckém Deníku 6. 2. 2013.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora