Přirozený mravní zákon a zlaté pravidlo

úterý 15. leden 2013 11:00

Nejsnadněji si uvědomíme existenci přirozeného mravního zákona na věcech, na které se shodnou téměř všichni. Negativní vlastností jako sobectví, nezodpovědnost, zbabělost, lenost, bezohlednost odsuzujeme. Jsou špatné proto, že brání rozvoji osobnosti a narušují lidské vztahy. Naopak si ceníme vlastnosti jako pravdomluvnost, stálost, spravedlivost, atd.

Když nahlédneme do historie civilizací, zjistíme, že ať už to byli Babyloňané, Egypťané, Židé, Řekové, či Římané, rozlišovali lidské vlastnosti a podle toho hodnotili jednání člověka. I když tyto civilizace zanikly, zmíněné vlastnosti jsou nadále ceněny. Přitom je důležité si uvědomit, že to nebyla společnost, která tyto vlastnosti „prohlásila“ za dobré či špatné, nýbrž přirozená nutnost lidí vytvářet společenství dokazovala, že existuje takové mravní jednání, které boří, a jiné, které buduje.

Existují určité skutky, které samy o sobě, nezávisle na okolnostech, jsou a zůstanou vždy zlé: vražda, dobrovolná sebevražda, tělesné a duševní mučení, mrzačení, otroctví, prostituce, snižování lidské důstojnosti, obchod se ženami a dětmi nebo nelidské pracovní podmínky. Kde se v člověku berou zásady, které se nemění, které platí, i když je občas někteří svými zlými skutky popírají? Britský historik Thomas Buckle poznamenává ve své knize Dějiny civilizace v Anglii: „Není pochyb o tom, že není na světě nic, co by doznalo tak málo změn, jako ony velké zásady, které tvoří morálku.“ Jinými slovy, člověk má v sobě - ať si to už přizná nebo ne - určitý morální program. Projevuje se skrze svědomí a nazývá se přirozený mravní zákon.

Pokud se nad tímto přirozeným mravním zákonem dále zamýšlíme, docházíme k poznání, že nepůsobí jen z vnějšího popudu, tedy jako touha po jistotě vztahů, výsledek výchovy, zvyky, či lidské zákony a ustanovení. Působí také zevnitř, tím, že některé jednání mi vadí. Docházíme pozvolna k zákonitosti, že to, co vadí mně, bezpochyby zraňuje i druhého. Proč bych měl působit utrpení, když vím, že to je nepříjemné? A tak z vlastní zkušenosti si mohu uvědomit snad nejobecnější morální zásadu, které se říká zlaté pravidlo: „Co nechceš, aby ti činil jiný, nečiň ty jemu.“ Zlaté pravidlo je však třeba chápat také pozitivně: „Co chceš, aby ti činil jiný, čiň jemu i ty.“ Tak si člověk uvědomuje, že není středem všeho dění, žije pro druhé a přeje si, aby také oni byli šťastní a spokojení. Dobro, které žádám pro sebe, potřebují i druzí.

K vlastnímu zamyšlení čtenáře:

Napiš si seznam věci, které ti někdy vadí na lidech kolem tebe. Vzpomeň si, zda ses ty sám někdy takto nechoval? Učiň i druhý krok, začni se ty sám chovat k druhým tak, jak by sis přál, aby se oni chovali k tobě!

Článek uveřejněn v Jindřichohradeckém Deníku 3. 10. 2012

Jiří Špiřík

Marie Jakešováje mi to nějak povědomé15:1413.5.2013 15:14:05
PolášekNepokradeš a výuka náboženství04:4530.1.2013 4:45:15
JiriPro Milana09:1416.1.2013 9:14:04
MilanPřirozené, nebo naučené?12:2415.1.2013 12:24:51

Počet příspěvků: 4, poslední 13.5.2013 15:14:05 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Jiří Špiřík

Jiří Špiřík

Píši o křesťanské víře, etice, vztahu mezi vírou a vědou. Občas přidám i něco duchovního.

Jsem knězem Katolické církve

REPUTACE AUTORA:
12,57

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.